Ti co sloužili v CL
Aage Christian Alexandre Robert Dánský, který byl důstojníkem, zemřel 29. února 1940 v Táze v Maroku, kde je také pohřben. V souladu s jeho přáním byl pohřben o sedm let později v Sidi-Bel-Abbès. Dne 29. září 1962 bylo jeho tělo přeneseno na legionářský pozemek na panství Capitaine Danjou v Puyloubier v Bouches-du-Rhône. Sloužil ve francouzské armádě jako velitel praporu Cizinecké legie. Velel jednotkám okupujícím Maroko v Rabatu.
Prince Aageho, syna prince Waldemara, admirála dánského námořnictva, a princezny Marie d’Orléans, od útlého věku přitahovala mystika zbraní. Kapitán gardy v dánské armádě, jeho mateřský původ ho neodolatelně přitahoval do Francie a po vítězství v roce 1918 dostal příležitost absolvovat stáž u 16. praporu chasseurs, tehdy posádkou v Metz.
Princ Aage se však věnoval širším obzorům a válečným dobrodružstvím a v roce 1922 mu bylo konečně umožněno sloužit v Cizinecké legii v hodnosti kapitána.
Byl přidělen k 2. R.E.I., okamžitě se plně věnoval svému novému úkolu a v roce 1923 se zúčastnil operací ve Středním Atlasu a za své chování si vysloužil následující pochvalu:
„Vynikající voják, s nejvyšší úctou k Cizinecké legii a láskou k Francii. Dobrovolně se přihlásil do služby v Maroku a nikdy nepřestal ze sebe vydávat všechno, jak v jednotkách, tak ve štábu. Během operací ve Středním Atlasu v roce 1923 se neustále nabízel pro nebezpečné mise, zejména v bojích u Bou-Arfy, Bou-Khamoudj a EI-Mers ve dnech 20. května, 9. června a 24. června 1923, kde pod těžkou palbou a ve zvláště obtížném terénu zajišťoval a udržoval spojení mezi velením a frontovými prapory, které byly těžce nasazeny.
V roce 1924 byl přidělen k 1. jízdní rotě a v roce 1925 byl jmenován do štábu generála velícího vojskům okupujícím Maroko v Rabatu. Tato usedlá funkce mu však nebránila v aktivní účasti ve válce v Rífu, která právě vypukla, a v bitvě u Bibane mu bylo uděleno následující druhé vyznamenání:
„Jako styčný důstojník plukovníka velícího útočné skupině prokázal nejvyšší odvahu; dobrovolně se účastnil všech nebezpečných misí a několikrát dával rozkazy jednotkám v první linii pod nejprudší palbou“.
Koncem roku 1925 mu ministr zahraničních věcí svěřil tříměsíční propagační misi v Americe, po níž byl jmenován posluchačem Ecole de Guerre. Na konci tohoto kurzu, v roce 1928, se vrátil na své původní místo na velitelství marockých vojsk. Operace Tadla v roce 1929, kde měl příležitost prokázat své vynikající vlastnosti, mu vynesla následující třetí vyznamenání:
„Důstojník legie, jehož pověst statečnosti se v Maroku již dávno prosadila. Ochotný pro všechny mise; plný energie a oddanosti; neustále dává skvělý příklad vojákům, na které má obzvlášť šťastný vliv. Zúčastnil se 22. a 23. srpna operací Azarar-Fal a Piton des Cèdres, kde jako asistent podplukovníka velícího skupině a 2. zahraniční divizi prokázal nejlepší vojenské kvality.
1930
V roce 1930 přešel do štábu velitele alžírsko-marockého pohraničí, poté do štábu 3. jezdecké divize ve Francii. Tam setrval pouze tři roky a v roce 1933, opět přitahován vábením Afriky, byl vyslán do štábu 19. armádního sboru a poté v roce 1934 k motorizované skupině operující v oblasti Anti-Atlas.
Následujícího roku byl jmenován velitelem praporu a na vlastní žádost mu bylo svěřeno velení 3. R.E.I. ve Fezu. Od září 1939 se ještě více věnoval svému úkolu s nadějí a ambicí vést do boje jeden z nejlepších praporů Cizinecké legie.
Prozřetelnost však rozhodla jinak a 29. února 1940 ho během několika dní smetla krátká a krutá nemoc, přičemž svou hrdost a čest přenechal jiným. V souladu s často vyslovovaným přáním byl major Aage, důstojník Čestné legie, nositel Croix de Guerre a Koloniální medaile, Velkokordonu Leopoldova řádu a komandér Ouissam Alaouite, pohřben 10. března 1947 v Sidi-bel-Abbès na legionářském pozemku.x