Dnes si připomínáme tragické výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, kdy naše země čelila tvrdé okupaci, jež potlačila sny o svobodě a demokracii. Tento den je symbolem odvahy a odhodlání národa, který se i přes všechny překážky nikdy nevzdal.
Je důležité si připomenout, že historie našeho boje za svobodu sahá mnohem dále – až k československým legionářům, kteří během první světové války bojovali na různých frontách, včetně francouzské, aby prosadili právo našeho národa na vlastní stát. Tito legionáři byli nejen hrdiny své doby, ale také symbolem naděje, že malý národ může dosáhnout velkých věcí, pokud se nevzdá svých ideálů.
Naši legionáři nejenže přispěli k osvobození Československa, ale také stáli po boku Francouzů ve Francouzské cizinecké legii, kde opět prokazovali neuvěřitelnou odvahu a odhodlání. Tito muži, kteří bojovali za svobodu daleko od svého domova, nám ukazují, že pravé hrdinství nezná hranice a že odhodlání k obraně svobody a spravedlnosti je univerzální hodnotou.
Dnes, stejně jako tehdy, čelíme výzvám, které testují naši jednotu a sílu. A právě v takových chvílích je nezbytné si připomenout odvahu těch, kteří bojovali za naši svobodu v minulosti. V jejich odkazu nacházíme inspiraci a sílu, abychom čelili dnešním výzvám a nikdy se nevzdávali svého práva na svobodný a důstojný život.
Pamatujme na jejich odvahu a odhodlání, ať už šlo o legionáře, kteří položili své životy za vznik našeho státu, o ty, kteří bojovali ve francouzské cizinecké legii, nebo o všechny, kteří v roce 1968 bránili naši zemi před cizí nadvládou. Jejich oběti nejsou zapomenuty – jsou věčnou připomínkou toho, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí, ale hodnotami, za které je třeba bojovat.
Buďme hrdí na naši minulost a odhodláni budovat lepší budoucnost, aby odvaha našich předků nezůstala marná. Dnešní den není jen vzpomínkou na bolest, ale také výzvou, abychom chránili a rozvíjeli to, za co oni bojovali – naši svobodu.
Osobní příběhy:
Můj dědeček, bývalý legionář z italské fronty, vešel do pokoje a plakal. Poprvé plakal, když umřela babička, a podruhé, když začala okupace. My děti jsme chodily pozorovat k silnici kolony ruských tanků. Na louku za naším domem se snášela oblaka letáků psaných špatnou češtinou. Sbírali jsme ty ruské letáky a pálili je. Kamarád Vašík vyřezal z kůry lodičky a pojmenoval je Svoboda a Dubček. Když začala škola, všichni učitelé byli ještě plní odhodlání a vzdoru a nosili trikolóry. #muj68