Sang versé pour la France – Prolitá krev legionářů
V hlubokém rytmu dějin zní jméno Camerone, jako tichý úder srdce cizinecké legie. V roce 2025, kdy od tohoto symbolického boje uplynulo již sto šedesát dva let, se nezastavujeme jen před památkou padlých. Zastavujeme se i před samotnou podstatou oběti. Každý legionář, který přijal přísahu sloužit Francii až do posledního dechu, neoblékl si pouze uniformu. Přijal dobrovolně nový životní směr a cestu, která příliš často končí krví.
Od svého vzniku v roce 1831 je legie domovem mužů bez domova. Rodinou pro ty, kteří se rozhodli znovu narodit, dostat od života druhou šanci a tentokrát jako bojovníci pod francouzským praporem. Muži z Afriky, Evropy, Latinské Ameriky i Asie se v jejích řadách stávají součástí jediného příběhu, příběhu služby, věrnosti a připravenosti zemřít pro zemi, která nebyla jejich, ale kterou si zvolili. Dobrovolně.
Historie cizinecké legie se nečte jako učebnice. Čte se jako otevřená rána svědomí Evropy. Od Alžíru po Indočínu, od Verdunu po Mali, od Colmaru po Sarajevo. V lednu a únoru 1945, v ledovém sevření Alsaska, padly stovky legionářů při osvobozování kapsy Colmar. Pět dní. Čtyři mrtví u prvního kříže. Stovky, které následovaly. Jejich krev nezmizela. Vsákla se do země, která díky těmto obětem opět svobodně dýchala. Colmar pojmenoval ulici po cizinecké legii. Nebylo to pouze gesto. Byl to dluh. Dluh, který nelze splatit.
A stejně jako Camerone nebylo pouhou bitvou, ale definicí ducha legionáře, tak jako každá kapka prolitá krve se stává součástí identity, která překračuje hranice, občanství i původ. „Legionáři, vstoupili jste dobrovolně, abyste sloužili Francii se ctí a věrností.“ První článek Kodexu cti tedy není pouhý předpis. Je to modlitba, věta, která bolí, když padneš, ale hřeje, když přežiješ.
A přesto, jak silný byl paradox roku 1993, Sarajevo. V troskách po výbuchu granátu padl legionář Rast‘o Benko. Legionář Mariusz Nowakowski přežil, ale ztratil nohu. Nežádal uznání, ani nechtěl medaili. Chtěl pouze jediné, stát se Francouzem. Ne kvůli zásluhám, ale právě kvůli prolité krvi. Jeho žádost zůstala bez odpovědi. Mlčení systému bylo hlasité. Až o několik let později, po tvrdé a vášnivé debatě, vznikl zákon známý jako „Francouz krví prolitou“. Ne jako administrativní úprava, ale jako uznání hlubší pravdy, kde krev je nejsilnější razítko věrnosti.
Tato debata nebyla snadná. Republikánské principy, jazyk zákonů, etické dilema i politické zájmy se denně střetávaly s jednoduchou lidskou zkušeností. Člověk, který prolije svou krev za Francii, se stává jejím synem. Ne podle dokumentu, ale dle činu. A nakonec zvítězilo to, co se ve světě politiky tak snadno ztrácí, spravedlnost, spojená se ctí.
A dnes? Dnes, když se chystáme znovu připomenout již 162 let od bitvy Camerone, nesmíme zapomenout, že nejde jen o slavnostní ceremoniál. Je to hlas z hlubin minulosti. Volání mužů, kteří padli beze jména, ale zůstali navždy zapsáni v paměti těch, kteří přicházejí po nich. My, kteří jsme přežili, víme, že to není hrdinství, co činí legionáře velikým. Je to ticho, které přijímá oběti.
Prolitá krev není konec. Je to přechod. Vstupenka do světa, kde čest ještě něco znamená. Kde věrnost není prázdné slovo. Kde bratrství ve zbrani překonává jazyk, víru i minulost.
Ať se tedy Camerone roku 2025 nestane pouze připomínkou. Ať je zrcadlem, v němž spatříme odraz všeho, co bylo, a je závazkem ke všemu, co teprve bude. Protože Francii nesloužíme proto, že jsme se v ní narodili. Ale proto, že jsme si ji zvolili, a byli jsme ochotni za ni zemřít.
A právě v tomto duchu se i Spolek Legionář rozhodl důstojně uctít výročí bitvy u Camerone. V roce 2025, ve znamení 162. výročí, proběhne slavnostní pietní setkání na Velvyslanectví Francouzské republiky v Praze. Bude to okamžik tichého zamyšlení, ale i hrdého připomenutí hodnot, které nás přesahují. Setkají se zde bývalí legionáři, představitelé armády, diplomacie a veřejného života, aby společně vyjádřili úctu těm, kteří sloužili s věrností a odhodláním. Protože prolitá krev legionářů je víc než jen historický fakt, je to morální závazek, který si připomínáme nejen slovy, ale především činy.
SPOLEK LEGIONÁŘ – LEGIO PATRIA NOSTRA
