Proč je svátkem Legie Camerone a nikoliv datum jejího založení 10. března 1831?
Francouzská armáda o síle třiceti tisíc vojáků přeplula Středozemní moře a 5. července 1830 dobyla Alžír. Tato iniciativa krále Karla X. však byla značně nepopulární. Veřejné mínění požadovalo vyslání posil, a tak jeho nástupce, Ludvík Filip, vydal dne 10. března 1831 výnos:
„Nařizujeme následující:
Článek 1: Bude zformována legie složená z cizinců.“
Světem se rychle roznesla zpráva, že nově vzniklá legie bude nasazena v Africe. Tento soubor „žoldáků“ přitáhl pozornost v chudinských čtvrtích a pochybných lokalitách Evropy. Oběti represí proti revolučním hnutím roku 1830, ale i různí dobrodruzi a profesionální vojáci, například z hohenloheského regimentu, německých a švýcarských jednotek, spatřovali v Legii příležitost vstoupit do elitních vojenských řad. Tito zkušení muži vytvořili páteř nově vzniklé Cizinecké legie.
Prvním velitelem Legie se stal Švýcar, plukovník Stoffel. Jeho úkolem bylo v Africe vést sedm praporů různých národností, které se mezi sebou navzájem nesnášely, ba často docházelo i k potyčkám. Rozdělení jednotek podle národnosti se ukázalo být velkou chybou.
Při svém křtu ohněm na předních postaveních v Maison Carrée si Legie rychle získávala respekt.
Po plukovníku Stoffelovi převzali velení plukovníci Combe a následně Bernelle, který v roce 1835 obdržel oficiální nařízení, jeho regiment byl předán „tělem i duší“ Španělsku. Vláda Ludvíka Filipa totiž považovala Legii za svůj majetek, se kterým mohla libovolně nakládat. Ve stejném roce, 16. prosince, královským výnosem vznikla nová Cizinecká legie.
V roce 1863 vypluly z Francie dvě lodě, Saint-Louis a Wagram, směřující do přístavu Vera-Cruz v Mexiku, začala tak mexická výprava. Pro Napoleona III. představoval Mexiko „velkou myšlenku jeho vlády“.
Samotné slovo „Mexiko“ znělo v uších legionářů podivně a lákavě. Po příjezdu do Vera-Cruz 22. března 1863 oznámil plukovník Jeanningros, že Legie se za čtyři dny vydá na pochod. Brzy se ukázalo, že její úkol nebude vedení bojů na náhorních plošinách, ale doprovod zásobovacích konvojů s potravinami, municí a penězi na trase mezi Vera-Cruz a městem Puebla.
Dne 29. dubna 1863 obdržel plukovník Jeanningros zprávu, že cenný konvoj právě opustil Soledad, a zároveň zjistil, že mexický podplukovník Milan, disponující 800 jezdci a 1000 pěšáky, se nachází pět kilometrů severně od Camerone.
Jeanningros proto téhož večera pověřil kapitána Danjoua úkolem chránit konvoj s třetí rotou, která však měla k dispozici pouhých 62 mužů. Danjou si směl přibrat podporučíky Vilaina a Maudeta.
Jednotka vyrazila 30. dubna v jednu hodinu ráno. K vesnici Camerone dorazila v pět hodin ráno a zastavila se v malé zelené mýtině k odpočinku.
V okamžiku, kdy byl hotový kávovar, zpozorovala hlídka nepřátelské mexické jezdce a vyhlásila poplach. Kapitán Danjou si okamžitě uvědomil, že musí hlavní úder nepřítele stáhnout na sebe.
Následuje oficiální zpráva o bitvě u Camerone, sepsaná Brunonem z muzea v Empre v roce 1936, autorem prvního Zlatého alba Cizinecké legie z roku 1931.
Přestože Camerone se stalo vzorovou bitvou v dějinách Legie, oficiální zpráva sestavená po návratu přeživších z mexického zajetí zůstala dlouhých 44 let zapomenuta. Teprve v roce 1907 si nadporučík François v Indočíně při krátké vzpomínkové ceremonii připomněl tuto slavnou obranu a v roce 1931, při oslavách stého výročí založení Legie v Sidi-Bel-Abbès, byla bitva slavnostně připomenuta včetně představení zachované ruky kapitána Danjoua.
Tak se vysvětluje, proč svátkem Cizinecké legie není den jejího založení 10. března 1831, ale památná bitva u Camerone 30. dubna 1863.
Velitel ve výslužbě Christian Morisot
