Já jsem osel, ty jsi osel? 

Ahoj, jsem osel. Možná se na mě podíváš a řekneš si, co je to za ubohého tvora. Vždyť jsem tu jen tak stojím, s ušima vztyčenýma a smutným pohledem upřeným někam do dáli. Ale zamysli se – možná jsme si víc podobní, než bys myslel.

Můj příběh začíná jako u mnoha oslíku. Narodil jsem se v malé vesničce, kde mě brzy přiřadili do služby u svého pána. Dnem i nocí jsem tahal vozíky plné nákladu, nosil vodu, dřevo, prostě vše, co bylo třeba. A věř mi, nebylo to žádné oslí povyražení. Moje záda se ohýbala pod tíhou břemen, a přesto jsem za to sotva dostal hrst sena a trochu vody. Ale co? Byl jsem mladý, silný a věděl jsem, že mě pán potřebuje. Pracoval jsem, jak se na správného osla sluší.

Ale čas běží. Kopyta se opotřebují, srst zešediví a svaly ochabnou. Pán mě přestal potřebovat. Můj poslední povoz jsem odtáhl před lety. A co teď? Vypadalo to, že můj čas nadešel. Čekal jsem na ten okamžik, kdy mě pošle na louku za duhou (jak se mezi osly říká, když jdeme na věčnost). Ale ne, místo toho mě prostě pustil „na svobodu“.

A tak tu teď jsem, potloukám se krajinou, hledám kousek zeleného trávy, zatímco čekám, až mě sežere nějaké to divoké zvíře. Je to zkrátka krušný život bývalého pracanta.

A teď si řekněme upřímně: kdo z vás to tak nemá? Dřete od rána do večera, sbíráte zkušenosti, stavíte kariéru, a když přijde čas, místo uznání vás prostě vyšlou „na volnou nohu“. Kdo z nás je tady osel? Já, co jsem dělal, co jsem měl, nebo vy, co se s každým pondělkem probouzíte s tíhou světa na zádech?

Ale přesto, nebo možná právě proto, jsem na ten svůj oslí život hrdý. Každý krok, každé naložené polínko mě přiblížilo k tomu, abych se stal tím, kým jsem dnes. Ano, jsem osel. A víš co? Být oslem není zas tak špatné. Jen je třeba si dávat pozor, abys neskončil jako já – starý, opuštěný a potloukající se po světě. Nebo si to možná naopak zasloužíš. Konečně trochu klidu, kde se nemusíš honit za další povinností.

Tak se podívej do zrcadla a řekni mi, kdo z nás dvou je opravdu osel? Možná to nejsou jen dlouhé uši, co nás dělají osly. Možná je to ten nekonečný kolotoč práce, který nás spojuje.

Ať už jsi osel nebo ne, pamatuj – život je krátký a dřív, než se naděješ, budeš hledat své místo v džungli. Tak se nadechni, ušklíbni se a dej si hrst sena. Protože i osli mají právo na malou radost, nemyslíš?