V roce 1948, kdy vznikali výsadkové skupiny cizinecké legie, přijali legionáři parašutisté toto heslo „More Majorum“, aby vždy trvali na tom, že „kadeti“ cizinecké legie jsou skutečně strážci slávy nejstarších pluků cizinecké legie.
Latinská fráze „More Majorum“ se obvykle překládá jako „podle způsobu našich předků“. Za římské říše označovalo název „pro mučení určeného až po vraždu“. Následně bylo toto heslo výhradně používáno v psaní právníky, filozofy nebo teology.
Heslo se poprvé objevilo v cizinecké legii 25. února 1940 v rozkazu č. 1 podplukovníka Magrina-Vernereyho, velícího nově vytvořené 13e Demi-brigade de marche cizinecké legie, kde bylo psáno: „Důstojníci, poddůstojníci, desátníci a legionáři z horské skupiny, byli jste povolaní reprezentovat legii mimo Afriku, před zraky elitních jednotek a budete bojovat za ty nejkrásnější věci, pozvednete svá srdce k výši této nesmírné pocty. Před vůdci, vojáky a národy, kteří vás znají málo nebo vůbec ne a kteří podle vás budou soudit Africkou armádu a Legii, prokážete soudružnost, tvrdou disciplínu a spojení, kdy solidarita která vždy stmeluje legionáře. Vaším jménem vzdávám hold kadetnímu pluku legie všem slavným vůdcům a slavným plukům, které si podmanily celebritu armády; depozitáři jejich slávy, všemi oddíly, které vás vytvořili, jsme přesvědčeni o prokázané nadřazenosti naší tradice, budete poslouchat, budete útočit, budete se držet, podle hesla jendotky „More Majorum“.
Vše bylo řečeno v tomto velkolepém 1. rozkazu od velitele 1. sboru 13e DBLE, budoucího generála Monclara:
– čest nosit zbraně pro ty nejlepší účely;
– požadavek „mít na to“;
– Legionářská solidarita v boji získaná prostřednictvím soudružnosti a disciplíny;
– uznání slavného dědictví, které nám odkázali naši starší;
– povinnost mladých lidí být hodni v boji této zděděné slávy.
Tato fráze se pak přirozeně stala heslem 13. DBLE a byla vepsána na 1. insignii této jednotky.
V poslední době si ženijní pluky cizinecké legie zachovaly stejnou linii chování tím, že ve svých písních odkazují na starší:
– legionáři 1. REG “marchent sans trêve sur les pas de nos anciens”; („kráčí neúnavně ve šlépějích našich starších“;)
– pro ty z 2. REG, kteří jako první vzývají “la terre d’Indo où tant d’anciens reposent” („v zemi Indo‘, kde odpočívá tolik stařešinů“,) „vzpomínka zněla sborově v refrénu“.
Již v druhé polovině 19. století, kdy byla napsána slova písně Le Boudin, byla zmínka o oběti starších a nabádání mladých lidí k následování příkladu velmi přítomné: „Naši starší věděli, jak zemřít pro slávu Legie, všichni budeme vědět, jak zahynout podle tradice“. Proč je tento odkaz na Starší, nezbytný pro nejmladší, trvající i dnes?
Nepochybně, jak napsal Maurice Druon, protože „tradice je pokrok, který se vydařil“, což umožňuje mladému člověku postavit všechny šance na svou stranu, aby „stál za svým úkolem“ v akci, na základě toho, co již bylo prokázáno.
Tyto rituály jsou nezbytné pro vytvoření naší soudržnosti. Jako svátek 30.05. Camerone. Staří i mladí, scházíme se, abychom uctili naše mrtvé, připomněli naši přísahu mužů kapitána Danjoua a zopakovali naši hrdost na to, že jsme jejich dědici. Tyto rituály jsou také přítomny v našem každodenním životě, zejména během výuky a bojové přípravy. Jsou přítomni u stolu, což umožňuje legionářské rodině se neustále scházet. Je přítomností ve zpěvu, v bivaku, v sousedství nebo i při jídle. Seznam těchto tradic je opravdu dlouhý a jedinečný.
A konečně, toto spojení mezi mladými a starými je především nezbytné, protože Legie je především rodina složená z dobrovolníků z celého světa, kteří mají se ctí a loajalitou sloužit Francii. Tato rodina je již několik generací, které, i když už nežijí pod jednou střechou, nesou stále stejné jméno.
U nás v cizinecké legii tato rodina „Pana legionáře“ začíná být dobrovolníkem, který obdrží své imatrikulační číslo, a končí stářím, kdy zemře. Oba, jako legionář, mohou intonovat:
„Slyšeli jsme a víme, co nám naši otcové řekli, nebudeme to před svými syny skrývat. Budeme to připomínat všem, kteří nás následují, a naše slavná díla…“
Čest našim starším!
