Před 110 lety, 31. srpna 1914, vznikla ve Francii první československá vojenská jednotka bojující na francouzském území proti Německu a Rakousku-Uhersku. Tato jednotka, později známá jako Rota Nazdar, sehrála klíčovou roli při formování československého odboje během první světové války. I když byla v roce 1915 v bitvě u Arrasu téměř zcela zničena, její boj a oběť položily základy pro vznik československých legií ve Francii.
Tradice československého branného odboje proti Rakousku-Uhersku má své kořeny už v období Prusko-francouzské války (1870–1871). Podle Kroniky československé legie ve Francii od Jaroslava Boháče bojovali v pluku Légion des Amis de la France při obraně Paříže čeští krajané, mezi nimiž byli vyznamenaní dobrovolníci Míla, Šulc a Vyhnálek. Před první světovou válkou žilo ve Francii přes 10 tisíc Čechů a Slováků, a klíčovou roli v jejich životě sehrál pařížský Sokol, který se stal významným centrem krajanského života a odboje. Sokolové v Paříži byli zásadní při formování československého odboje a jejich činnost přispěla k soudržnosti krajanské komunity během války.
Po vypuknutí první světové války 28. července 1914 viděli čeští krajané ve válce příležitost k osvobození od nadvlády Rakouska-Uherska. Na rozdíl od císaře Františka Josefa I., který válku vnímal jako ohrožení své říše, čeští krajané v ní spatřovali možnost nového začátku. Rozhodli se připojit na stranu Trojdohody a bojovat proti Německu a Rakousku-Uhersku.
První národní dobrovolnická jednotka, která se zavázala k tomuto boji, vznikla 12. srpna 1914 na východní frontě v Rusku a byla známá jako Česká družina. Ve Francii se však formovala západní fronta, kde čeští Sokolové v Paříži nechtěli zůstat pozadu.
Vstup do Cizinecké legie
Krajanské spolky v Paříži svolaly 29. července 1914 schůzi české kolonie, na které se rozhodlo o dobrovolném vstupu Čechů a Slováků do francouzské armády, konkrétně do Cizinecké legie, což byl jediný vojenský útvar, v němž mohli jako cizinci sloužit. Odvod se uskutečnil 22. srpna 1914 v pařížské Invalidovně, kde bylo odvedeno 343 dobrovolníků, z toho 341 Čechů a dva Slováci. Tito dobrovolníci vytvořili 1. rotu praporu C 2. pochodového pluku a 1. cizineckého pluku, známou jako „Rota Nazdar“ podle sokolského pozdravu. Jednotku podporovaly i české ženy žijící v Paříži, například Marie Čermáková, majitelka restaurace, která si získala přezdívku Matka praporu.
Masakr u Arrasu
Po dvouměsíčním výcviku se rota o síle asi 250 mužů přesunula na frontu v oblasti Champagne, poté do Artois severozápadně od Arrasu. Zde se na počátku května 1915 zúčastnila těžkých bojů, které sice přinesly Francii vítězství, ale samotnou rotu prakticky zničily. Kritickým se stal útok na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy mezi vesnicemi La Targette a Souchez. Při dobývání této pozice padlo 42 mužů včetně všech důstojníků a téměř všichni ostatní byli raněni. Po bitvě byl stav československého mužstva natolik zredukován, že rota musela být rozpuštěna a její přeživší příslušníci byli přiděleni k jiným jednotkám.
O intenzitě bojů a odvaze československých vojáků svědčí i fakt, že z celkového počtu asi 600 mužů, kteří prošli Rotou Nazdar během války, se bez zranění dožilo konce války, a tedy i vzniku Československé republiky, pouze padesát.
Vznik československé brigády
Rota Nazdar položila základy pro vznik československých legií ve Francii, což vyvrcholilo 19. prosince 1917, kdy francouzský prezident Raymond Poincaré vydal dekret o vytvoření Československé střelecké brigády. Do konce války tato brigáda dosáhla počtu téměř 10 tisíc mužů. V bojích ve Francii padlo 630 československých legionářů. Brigáda byla později posílena těžkými zbraněmi a stala se z ní 5. divize, která se vyznamenala v bojích o Těšínsko a na Slovensku v roce 1919.
Tento text poskytuje podrobný přehled o roli československých legionářů ve Francii během první světové války, jejich významné oběti v bitvě u Arrasu a klíčovou roli v boji za nezávislost Československa.
Jaroslav Krupka Deník historie
