Inženýrský zázrak Cizinecké legie v Maroku Tunel Zaabal (1927–1928)
Po úspěšném ukončení Rífské války (1925–1927) v severním Maroku zaměřilo francouzské velení svou pozornost na horské masivy Vysokého Atlasu. Tato rozsáhlá a nepřístupná oblast představovala poslední útočiště pro marocké vzbouřence. Aby bylo možné tuto oblast efektivně zpřístupnit a následně pacifikovat, bylo rozhodnuto o výstavbě důležité silniční komunikace spojující města Midelt a Ksar Es Souk (dnes Errachidia).
Výstavbu téměř 153 kilometrů dlouhé cesty svěřilo velení Francouzské cizinecké legii, která se již od roku 1907 podílela na pacifikaci Maroka nejen jako ozbrojená síla, ale i jako budovatel infrastruktury. Do práce se postupně zapojily jednotky 2e REI, 3e REI a 4e REI.
Klíčovým bodem stavby se stal kilometr 111, kde masiv Foum Zabel zasahoval hluboko do údolí řeky Ziz a znemožňoval další pokračování cesty. Nebylo možné jej obejít, bylo nutné masiv prorazit. Tento nesmírně náročný úkol byl svěřen čerstvě vytvořené ženijní rotě 3e REI (CSP/3) pod velením kapitána Edarda. Velitelem samotného pracoviště se stal adjudant Michez, zkušený legionář, veterán první světové války.
Dne 24. července 1927 dorazilo na místo 40 legionářů a 3 seržanti. Nejprve bylo vybudováno opevněné tábořiště na ochranu před možnými útoky vzbouřenců. Poté se započalo s přípravnými pracemi. Výzbroj a vybavení legionářů bylo velmi skromné: kromě trhavin pro základní odstřelování granitové skály používali pouze palice, páčidla, krumpáče a lopaty.
Vlastní ražba tunelu byla zahájena v říjnu 1927. Navzdory extrémně tvrdým podmínkám a primitivnímu vybavení byl tunel 6. března 1928 v 16:30 hodin prorážen. Následovalo dobudování vjezdových náspů a napojení na budovanou cestu.
Tunel dosáhl délky přibližně 62 metrů, šířky 6 metrů a výšky 4 metrů. Bylo vyraženo více než 1 488 m³ granitové skály, přičemž další tisíce kubických metrů byly odstraněny na přilehlých úsecích pro umožnění přístupu. I přes náročné podmínky přišli legionáři pouze o dva muže, jeden podlehl zraněním po explozi trhaviny, druhý zemřel na úplavici.
Nad jižním vjezdem do tunelu byla do skály vytesána velká insignie CSP/3 s nápisem „Tunnel of Legionnaire 1927–1928“. Po levé straně byla umístěna pamětní deska se jmény adjudanta Micheze a jeho mužů, doplněná hrdým nápisem: „Tunel byl prorážen za 6 měsíců čtyřiceti legionáři. Energií svých svalů a nezdolnou vůlí.“
Na severní straně tunelu, pod znakem legionářského granátu se sedmi plameny, bylo umístěno motto: „Hora nám stála v cestě. Bylo přikázáno projít. Legie vykonala.“
Dokončený tunel a přilehlá silnice hrály klíčovou roli při dokončení pacifikace oblasti a následné hospodářské obnově údolí řeky Ziz.
Po marocké nezávislosti v roce 1956 byly všechny legionářské symboly a pamětní desky odstraněny, nicméně samotný tunel dodnes slouží místní populaci a v turistických materiálech je stále známý jako „Tunel legionářů“ (Tunnel of Legionnaire).
Tunel Zaabal je trvalým svědectvím dovedností, houževnatosti a odhodlání Cizinecké legie plnit i ty nejtěžší úkoly, bez ohledu na překážky.
