Státní hymna je jedním ze sedmi státních symbolů České republiky a tvoří ji první sloka písně Kde domov můj. Tato píseň původně pochází z české divadelní hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, která byla poprvé uvedena 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle v Praze. V roce 1930 se k písni připojila druhá sloka – slovenská hymna Nad Tatrou sa blýska, což odráželo tehdejší jednotu českého a slovenského národa. Po vzniku samostatné České republiky v roce 1993 však zůstala českou hymnou pouze první sloka.
Píseň Kde domov můj byla populární mezi Čechy již od 60. let 19. století. Paradoxně se k jejímu rozšíření přispěl zákaz jejího zpěvu v období Bachova absolutismu v 50. letech 19. století, kdy byla vnímána jako symbol českého národního uvědomění. Lidové verze a regionální obměny této písně v té době dokazují, jak hluboko se píseň zakořenila v národním povědomí.
Kořeny a kulturní význam Fidlovačky
Název fidlovačka označuje specifický ševcovský nástroj používaný k hlazení kůže, ale také odkazuje na tradiční ševcovské slavnosti v pražských Nuslích. Tyto slavnosti tvořily inspiraci pro příběh hry Josefa Kajetána Tyla autora, dramatika a vlastence. Hra popisuje osudy zamilovaného ševce, krásné Lidušky a poněmčené vdovy Mastlíkové, která málem provdá svou svěřenkyni za sňatkového podvodníka. Přestože hra nebyla kritikou přijata příznivě a po premiéře se dočkala jen jedné reprízy, píseň Kde domov můj v podání slepého žebráka Mareše si rychle získala své místo v srdcích diváků.
Hudbu k písni složil František Škroup, tehdy již uznávaný skladatel a hudebník. Ačkoliv hra sama byla neúspěšná, píseň Kde domov můj se brzy stala nedílnou součástí repertoáru slavných pěvců, jako byli Karel Strakatý a Jan Křtitel Písek. Jejich prostřednictvím se píseň dostala k širšímu publiku, a to dokonce i za hranicemi Českých zemí.
Přijetí a kritika hymny
Text a obsah písně nebyly vždy přijímány bez výhrad. Mezi kritiky patřili například Jan Neruda, Edvard Beneš nebo i Tomáš Garrigue Masaryk, kteří měli výhrady vůči lyrické podstatě a tklivému tónu písně. Masaryk například vnímal píseň jako příliš melancholickou na to, aby odrážela hrdost národa. Přesto zůstala píseň Kde domov můj až na drobné úpravy zachována v původní podobě, a to díky své jedinečné schopnosti oslovit hluboké pocity národní identity a sounáležitosti.
Hymna jako inspirace legionářů ve Francii
Význam písně Kde domov můj se znovu projevil během první světové války, kdy čeští legionáři ve Francii, bojující za nezávislost svého národa, nacházeli v hymně duchovní posilu a spojení s domovem. Hymna je provázela při těžkých chvílích na bojištích, kde se stala symbolem českého vlastenectví a neústupné touhy po svobodě. Legionáři ji zpívali s hrdostí a vírou, že jejich oběť a boj přinesou vytouženou nezávislost. Pro ty, kdo se ocitli daleko od své rodné země, slova Kde domov můj připomínala krajinu, kterou milovali a kterou chtěli vrátit do svobodných rukou svého lidu. Tento akt ukazuje, jak se hymna stala hlubokým projevem kolektivní české duše a spojovacím bodem pro Čechy, ať byli kdekoli.
Úvahy Karla Čapka o hymně
Spisovatel Karel Čapek v roce 1926 upozornil na to, jak odlišně je v různých zemích vnímán vztah občana k hymně a státním symbolům. Vypráví příhodu, kdy byl během návštěvy Říma napomenut, protože si nesmekl před vojenským praporem. V České republice se k těmto projevům úcty v té době nepřistupovalo automaticky a lidé nebyli zvyklí vzdávat hold státním symbolům tak přímočaře jako v jiných zemích. Čapek kritizoval nedostatek úcty, který často provází poslech české hymny v rozhlase. Ve své eseji se zamýšlel nad tím, zda by rozhlasové vysílání hymny nemělo být doprovázeno důstojností, kterou si tento státní symbol zaslouží. Tato úvaha poukazuje na širší otázku: jaký postoj bychom měli zaujímat k symbolům, které představují naši národní identitu?
Filozofický rozměr národní hymny
Hymna představuje nejen symbol státu, ale také kolektivní identitu a kulturní dědictví. Její melodie a slova oslovují podstatu národní duše, a to především skrze své hodnoty a historické konotace. Podle filozofa Ernsta Cassirera jsou symboly, mezi něž patří i hymna, esenciální pro pochopení lidského světa, neboť nám umožňují vnímat svět nejen skrze jeho fyzickou podstatu, ale i prostřednictvím významů, které mu připisujeme. Hymna nás tak spojuje se sdíleným kulturním dědictvím a umožňuje nám udržovat historickou kontinuitu.
Podle české filozofie se hymna stává reflexí národních aspirací, zklamání i nadějí. František Palacký viděl v českém národním obrození významný krok k obrodě národní identity, v němž hymna hraje nezastupitelnou roli. Kde domov můj? je otázka, která ve své jednoduchosti obsahuje hluboké tázání po podstatě domova a sounáležitosti.
Hymna se tedy nestává pouze písní, je to především výraz kulturního a emocionálního pojítka, které se skrze historii vyvíjí, přizpůsobuje, a nakonec zůstává vryto do srdce národa. Tato píseň s jednoduchou melodií a otázkou „Kde domov můj?“ proto zůstává i dnes silným symbolem českého národa a připomínkou domova pro Čechy po celém světě.
Spolek Legionář – LPN
