Bratrství, disciplína a identita
Legie symbolizuje místo, kde se jednotlivci z různých koutů světa a s odlišnými životními příběhy stávají součástí kolektivní identity. Vstup do Cizinecké legie lze chápat jako zásadní přechodový rituál, kde legionář odkládá svou původní národní a osobní identitu, aby přijal novou, francouzskou, i když cizí. Můžeme zde vidět vliv existencialismu, kde si jednotlivec volí svou existenci v cizí zemi a tím vytváří novou formu života, která je svázaná s disciplínou a smyslem pro kolektivní závazek.
Jazyk, jako klíčový nástroj komunikace, je zároveň formou moci a integrace. Legionáři jsou povinni naučit se francouzsky, což není pouze otázka praktické komunikace, ale také symbolického přijetí nové kultury. Zde lze vidět jazyk jako nástroj homogenizace, který spojuje rozmanité kultury pod jednotnou identitu. Jak říká poručík Vincent: „Abychom mohli zůstat v legii a pokračovat v životě ve Francii, je nutné se nejdříve naučit jazyk.“ Tato fráze vyjadřuje nejen pragmatický důvod, ale i hlubší filosofický význam; jazykem se člověk nejen integruje, ale stává se součástí kolektivního vědomí, což je cesta k rovnosti.
Legie nabízí zvláštní formu rovnosti – nikoli rovnost v právech, ale rovnost v povinnostech. Filosoficky lze tuto myšlenku chápat skrze stoicismus, který zdůrazňuje přijetí osudu a disciplínu jako cestu k rovnosti a vnitřnímu klidu. V legii nehraje původ, sociální třída ani jazyk zásadní roli – důležitá je schopnost podřídit se disciplíně. To je v souladu s tvrzením velitelství, že: „Disciplína je zdrojem rovnosti.“ V disciplíně nacházíme rovnováhu, která eliminuje individuální výhody či nevýhody a vytváří prostředí, kde každý musí čelit stejným výzvám.
Zajímavým aspektem je smysl oběti, který legionáři přijímají. Jejich odhodlání bojovat a potenciálně zemřít za zemi, která není jejich vlastní, může být interpretováno jako forma etického závazku vůči vyššímu ideálu. Z pohledu existencialismu či nihilismu lze tuto oběť vnímat jako volbu, kterou jednotlivci činí tváří v tvář absenci původního kořene. Legionář nachází smysl života v kolektivním projektu, v němž jeho individuální vůle a původ ustupují do pozadí ve prospěch služby. Legionář se stává tím, kdo obětuje svou individualitu pro vyšší cíl, což je základem jeho nově nalezeného smyslu života.
Legie vytváří unikátní formu komunity, která je založena na sdílené zkušenosti a společném osudu. Filosoficky to může odkazovat na koncepty, jako je solidarita a bratrství, kde jednotlivci s různými původy a osudy společně budují novou identitu. Velitel vyjadřuje tuto myšlenku, když mluví o tom, že „Cizinecká legie mu dala rodinu.“ Tento výrok lze interpretovat jako důkaz, že skutečná rodina nemusí být založena na krvi nebo národnosti, ale na sdílené zkušenosti, disciplíně a vzájemném respektu.
Bývalá návštěva prezidenta Macrona u legionářů tedy nejen slaví jejich integraci, ale také zdůrazňuje hlubší témata související s lidskou identitou, smyslem oběti a rovností skrze disciplínu. Legie představuje mikrokosmos, kde se z cizinců stávají občané, kde jazyk a disciplína vytváří rovnost a kde jednotlivci nacházejí nový smysl života skrze službu a oběť.
Po odchodu z aktivní služby v Cizinecké legii zůstává legionář součástí silné a pevně stmelené komunity. I mimo vojenskou službu má možnost udržovat kontakt se svými „bratry ve zbrani“ prostřednictvím Spolku legionářů, který působí nejen ve Francii, ale i po celém světě. Tyto spolky nabízí bývalým legionářům nejen podporu, ale i možnost sdílet své zkušenosti, udržovat přátelské vztahy a pokračovat ve vzájemné solidaritě. Filosoficky můžeme tento fenomén chápat jako pokračování bratrství a solidarity, která přesahuje vojenskou disciplínu a stává se hlubokým poutem na celý život. Legionář tak nejenže nikdy není zcela sám, ale i po odchodu do civilu zůstává součástí komunity, která sdílí jeho zkušenosti a hodnoty této velké rodiny.
Spolek Legionář – LPN
