Odvážný pilot RAF a hrdina dvou světů
Brigádní generál Miroslav Antonín Liškutín se narodil před 105 lety, 23. srpna 1919, v Jiříkovicích u Šlapanic. Jeho životní příběh je plný odvahy, odhodlání a neochvějného boje za svobodu své země. Jako pilot 312. a 313. československé stíhací perutě Královského letectva (RAF) se stal jedním z nejnasazovanějších pilotů během druhé světové války. Po návratu do vlasti po válce čelil perzekucím komunistického režimu, kvůli nimž musel znovu odejít do exilu. Na uznání ve své rodné zemi čekal více než čtyři desetiletí.
Mládí a první kroky k letectví
Od malička byl Miroslav Liškutín fascinován oblohou a létáním. Jeho touha stát se letcem začala pozorováním ptáků kroužících po obloze. Už jako malý chlapec choval holuby a snil o tom, že se jednou dostane mezi mraky a bude se dívat na svět z výšky.
Tento sen se začal realizovat v roce 1937, kdy vstoupil do československé armády a zahájil svůj letecký výcvik. Avšak po vyhlášení protektorátu v březnu 1939 se jeho letecký sen dočasně zastavil. Piloti jako Liškutín byli považováni za klíčový prvek obrany proti hrozící německé invazi. Po mnichovské dohodě a následném vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dostali studenti letecké školy své diplomy a byli posláni domů.
Útěk z okupovaného Československa a cesta do RAF
Po okupaci Československa nacistickým Německem Liškutín dlouho neváhal, zda zůstat ve vlasti, nebo bojovat za její svobodu v zahraničí. Spolu s dalšími piloty se rozhodl opustit Československo a připojit se k zahraničním armádám. 20. dubna 1939 překročil hranici s Polskem, ale protože polská armáda váhala s přijetím československých dobrovolníků, Liškutín vstoupil do francouzské cizinecké legie, proslulé tvrdými podmínkami při výcviku. Na rozdíl od většiny zahraničních vojáků v legii měl štěstí, nebyla mu sebrána hodnost, a nemusel tak sloužit od píky jako vojín.
I když ve Francii nevzpomínal rád na přístup místních vojáků k obraně vlasti, podařilo se mu uprchnout do Velké Británie po pádu Francie. V Anglii našel to, co hledal – odhodlání bojovat a nezlomného ducha, který inspiroval i demoralizované československé letce.
Hrdinská služba v RAF během druhé světové války
Po příchodu do Británie se Liškutín zapojil do RAF a absolvoval pozemní výcvik, který mu umožnil stát se aktivním účastníkem bitvy o Británii. Jako pilot Spitfiru se účastnil mnoha bojových operací, včetně doprovodu spojeneckých bombardérů a boje proti německým letounům. Jeho statečnost a dovednosti mu vynesly respekt nejen mezi kolegy, ale i mezi jeho nadřízenými. Byl znám jako „Sir Galahad“ díky svému hrdinskému činu, kdy zachránil poškozený bombardér před útokem nepřátelských stíhaček.
Během války se mu podařilo sestřelit nejméně jedno nepřátelské letadlo a raketu V1. Účastnil se také vylodění v Normandii a během Dne D byl pravděpodobně jedním z prvních pilotů, kteří přistáli na osvobozené francouzské půdě. S více než 130 lety nad nepřátelským územím a 465 operačními hodinami patřil k nejvíce nasazovaným pilotům RAF.
Návrat do Československa a perzekuce komunistickým režimem
Po válce se Liškutín vrátil do Československa jako oslavovaný hrdina a pokračoval v letecké službě. Avšak po únorovém převratu v roce 1948 se situace dramaticky změnila. Piloti, kteří bojovali na Západě, byli komunistickým režimem považováni za potenciální nepřátele a byli perzekuováni. Liškutín, stejně jako mnoho jeho kolegů, byl propuštěn z armády a jeho manželka s dětmi se vrátila do Anglie.
Když mu hrozilo zatčení a politický proces, rozhodl se emigrovat. Podařilo se mu přebrodit přes hraniční řeku Dyji do Rakouska a poté se dostal zpět do Anglie. Tam znovu nastoupil do RAF, kde působil jako instruktor na Středním východě a v severní Africe, a později učil na civilní letecké akademii.
Pozdní uznání a závěr života
Po pádu komunismu v roce 1989 se mohl Liškutín po 42 letech vrátit do své rodné země. Byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě, a v roce 2017 byl jmenován brigádním generálem. Za svou službu byl oceněn 17 československými a britskými řády, včetně medaile Za chrabrost, Československého válečného kříže a britského Air Force Cross.
Miroslav Liškutín zemřel v 98 letech v Anglii, která se mu po emigraci stala druhým domovem. Jeho příběh je příkladem odvahy, nezdolného ducha a oddanosti ideálům svobody a demokracie. Zůstává inspirací pro budoucí generace a symbolem boje za svobodu a spravedlnost.
