Když pochybujete, jsou zoufalí
Opustili jsme rozjařený tým 2. výsadkového pluku (REP) ve chvíli, kdy po dlouhé noci, plné očekávání a neklidu, začaly formality rozdělování jednotlivých čet. V tomto chaosu nových začátků se formovaly dva oddíly poddůstojnických kadetů, vedené rotmistrem Klimovitzem. Veleli jim major Cuesta a poručík Montand – dvě autority, které měly rozhodující vliv na další měsíce.
Právě jsem doprovodil svého kamaráda Zanarda, který po bezesné noci sotva stál na nohou a mezi seznamy vysílacích rozkazů trousil svá poslední bezstarostná slova. Už tehdy mi velitel „Bob“ Rodric, člověk, jehož slova měla váhu, sdělil: „Čtyři měsíce budeš se mnou.“ Jako nejstarší mezi ESO – studenty poddůstojníky – mi bylo přiděleno postavení, které mnozí považovali za prestižní: president kurzu. Koordinátor mezi vedením a studenty, ten, kdo stál na rozhraní příkazů a každodenní reality.
V momentu, kdy jsem vstoupil do Bobovy kanceláře, abych obdržel první rozkazy pro nadcházející víkend, padl mi do oka plakát za jeho stolem. Jediná věta na něm dokonale vystihovala situaci, do níž jsme právě vkročili: „Když pochybujete, jsou zoufalí.“
V cizinecké legii není hodnost seržanta výsadou ani úlevou. Přináší jisté výhody – jednolůžkový pokoj, lepší stravování, vyšší plat – ale za cenu neustálé odpovědnosti. Seržant není pouhým článkem řetězce. Je vůdcem, vzorem, referencí. Doby, kdy ses mohl spoléhat na vedení svého nadřízeného, jsou pryč. Nyní hraješ první ligu. Budeš vycvičen, aby ses stal velitelem osmi mužů v boji, součástí struktury, která spojuje tři bojové skupiny a velitelský tým pod vedením důstojníka nebo poddůstojníka.
Výcvik nebyl pouhou technickou záležitostí. Za čtyři měsíce jsme se měli stát experty v oboru, zvládnout nejen organické zbraně a topografii, ale i signalizaci, výbušniny, zdravovědu, sport, vzdělávání a taktiku. Každá z těchto oblastí se stala součástí naší existence, zatímco jsme se učili nejen dovednosti, ale i myšlení. V CIC, které jsem znal už z let 1984–1986, jsem kdysi jako velitel skupiny vychoval generace desátníků. Teď jsem stál na druhé straně, jako ten, kdo se znovu učí – a kdo musí obstát.
První víkend byl klidnou bouří před příchodem skutečné výzvy. Rozdělení rolí, úklid ubikací, příprava na odjezd na BDU – farmu Bertrandou. Tohle místo nebylo jen fyzickým prostorem. Byla to svatyně bojového výcviku, kde se formovali skuteční lídři. Černé hory na severu, pusté náhorní plošiny na všech stranách, vítr, mlha, déšť. Romantika? Snad jen pro romantiky, kteří nikdy nezažili realitu tohoto místa.
Patnáct dní poznávání. Kryptické pojmenování pro proces dekonstruování člověka a jeho znovuzrození na vyšší úrovni. Každý desátník byl nejprve rozložen na své základní prvky, aby z nich mohl být vybudován nový lídr. Čím vyšší hodnost, tím tvrdší cesta. Kdo čekal úlevu, ten nepochopil podstatu legie.
Běh. Šplh. Pochod. Minimum jídla, téměř žádný spánek. Neustálé učení. Každé ráno šplh po laně – a znovu v poledne i večer. Cvičení motoriky, zpěv při fyzických aktivitách, neustálé přetahování vlastních limitů. Dny se slévaly v jedinou nekonečnou smyčku, kde se čas měřil ne hodinami, ale úkoly. Někdy se člověk cítil jako postava z Nekonečného příběhu, která se ztratila v labyrintu výzev bez jasného konce.
Vzpomínám si na Bobův geniální trik. Když únava přemáhala naši vůli a těla se hroutila během výuky, přinesl kbelík vody. První, kdo usnul, měl „čest“ probudit se s obličejem ponořeným do ledové vody. Když ani to nestačilo, přišel další trest – stát na stole v pozoru. Reyes, chilský chirurg, legenda mezi námi, často končil právě tak. Bojoval s únavou, až se v posledním nádechu zřítil ze stolu, stále v dokonalém pozoru. Padnout v pozoru – to byla esence našeho výcviku.
Reyes byl fascinující postavou. Uprchlík před Pinochetovým režimem, člověk s nevysychající energií a věčným úsměvem. Pro každodenní život byl noční můrou, věčně zpožděný, věčně hledaný. Ale když přišlo na práci, stal se neocenitelným spojencem, kterému mnozí z nás vděčili za život.
A právě tato soudržnost, duch kolektivu, byl tím, co nás táhlo dál. Když někdo dostal trest, četa se spojila, aby ho splnila společně. To už nebyla skupina jednotlivců, ale organismus, kde úspěch i selhání byly sdílené.
Výcvik pokračoval bez přestání. Orientační závody, střelba, noční pochody, překážkové dráhy. Každý úkol měl svůj skrytý smysl: nešlo jen o fyzické zvládnutí, ale o budování psychické odolnosti. Velitel naší promoce, Bob Rodric, byl ztělesněním této filozofie. Nepromokavý, vždy perfektně oblečený, s koženými rukavicemi upravenými do posledního detailu. Jeho přítomnost byla neustálou připomínkou toho, že disciplína a preciznost nejsou prázdnými slovy, ale základem přežití.
A pak přišel okamžik, na který jsme čekali. Po čtyřech měsících vyčerpání, bez jediné dovolené, s tělem na pokraji zhroucení a myslí posílenou tvrdostí výcviku, jsme se postavili před CIC. Před námi stáli velitelé, připraveni oznámit výsledky. Godat byl první, Moreira druhý, já čtrnáctý. Možná jsem nevyhrál, ale přežil jsem – a přežití v tomto kontextu znamenalo mnohem víc než pouhý úspěch.
Seržantské výložky na ramenou nebyly jen symbolem dosažené hodnosti. Byly pečetí nově nabyté identity. Vědomí, že nyní nejsi jen součástí týmu, ale jeho vůdcem. Člověkem, na kterého se ostatní obrací v krizi, který stojí v čele, když se situace láme. Legionáři nehledají přítele, ale vůdce a toho, kdo myslí na své muže dříve než na sebe.
Když jsem si nechal připnout seržantské výložky nadpraporčíkem Méninim, prvním velitelem mé čety, byl to okamžik naplněný hrdostí a pokorou. Pochybnosti se rozplynuly. Zůstala jen jistota, že cesta, kterou jsme prošli, nebyla konečná, ale jen začátek další kapitoly.
A tak jsem pochopil hluboký smysl slov, která mě provázela celým výcvikem: „Když pochybujete, jsou zoufalí.“ Pochybnost není jen vnitřním bojem. Je vlnou, která se přenáší na ty, kdo se na tebe spoléhají. Seržant, vůdce, člověk na čele – ten si pochybnosti nemůže dovolit. Ne proto, že by byl neomylný, ale proto, že jeho síla drží pohromadě celý tým.
Děkujeme Laurent ALVAREZ za tento fantastický text!
Spolek Legionář – LPN
