Vilém Stanovský (27. března 1896, Moravská Ostrava – 11. července 1972, Praha) je příkladem hrdiny, který se nikdy nevzdal svých ideálů ani v nejtěžších obdobích. Jeho životní příběh je mementem doby, kdy byli ti, kteří bojovali za svobodu a pravdu, trestáni, zatímco zrádci a přisluhovači totalitních režimů byli odměňováni. Stanovský přežil dvě světové války, odolal dvěma totalitám a přestože byl opakovaně vězněn, nikdy neztratil víru v to, co je správné.
Vězeňská cela na Mírově, rok 1954. Muž s šedivými vlasy a propadlými tvářemi sedí na tvrdém lůžku a v rukou svírá misku s řídkou polévkou. Tento muž, který před pár lety nosil uniformu generála československého letectva, je nyní oblečen v hrubém vězeňském mundúru. Jak se mohl Vilém Stanovský, válečný hrdina a respektovaný vojenský činitel, dostat až sem?
Stanovský se narodil v roce 1896 v Moravské Ostravě jako nejmladší z jedenácti dětí. Jeho skromné začátky ho vedly k vyučení truhlářem, ale už v mladém věku toužil po dobrodružství a zkušenostech, které ho přivedly do Paříže. Když vypukla první světová válka, bez váhání se přihlásil do české jednotky ve francouzské cizinecké legii, kde rychle získal respekt díky své odvaze a oddanosti.
V roce 1915 se v Lyonu setkal s Milanem Rastislavem Štefánikem, což bylo klíčové setkání, které ho nasměrovalo k jeho budoucí kariéře vojenského pilota. Stanovský se v letectvu ukázal jako neobyčejně statečný a schopný stíhač, což mu vyneslo řadu vyznamenání. I přes vážné zranění, které utrpěl těsně před koncem války, se po vzniku Československa aktivně zapojil do budování nového státu.
Po vzniku Československa se Stanovský stal klíčovou postavou v rozvoji vojenského letectva. Jeho kariéra rychle stoupala a stal se respektovaným odborníkem na letectví. Jeho odvážný let napříč třemi světadíly v roce 1926 vzbudil obdiv veřejnosti a upevnil jeho pověst leteckého průkopníka.
Nacistická okupace Československa ho však zavedla do odboje, kde byl později zatčen gestapem a prošel vězněním a koncentračním táborem v Dachau. Po válce se na čas zdálo, že Stanovský konečně získá zasloužené uznání, byl povýšen na brigádního generála a přispěl k obnově československého civilního letectví.
Stanovský však nikdy nepodlehl komunistickému nátlaku a odmítl vstoupit do KSČ, což ho učinilo pro nový režim nepohodlným. V roce 1953 byl zatčen v rámci vykonstruované akce „Vilém“ a odsouzen na 17 let vězení. Prošel tvrdými komunistickými žaláři, ale jeho duch zůstal nezlomen.
11. listopadu 1967 se zúčastnil vojenské přehlídky u Vítězného oblouku v Paříži, na pozvání prezidenta Charlese de Gaulla. Byl přijat v Paříži, kde mu byla jako prvnímu cizinci v historii udělena čest zapálit oheň u hrobu Neznámého vojína. Přistoupil k němu generál Charles de Gaulle, president Francie. Podal mu ruku a řekl: „Vím, kdo jste, generále a vím, co jste vykonal.“ Plné rehabilitace se dočkal až v červnu 1972, bohužel pouhý měsíc před svou smrtí.
Stanovský nám zanechal odkaz odvahy, statečnosti a neochvějné věrnosti ideálům svobody a spravedlnosti. Jeho život a činy nám připomínají, jak důležité je stát pevně za tím, co je správné, i když to znamená čelit nejtěžším zkouškám. Jeho odkaz zůstává živý a inspirativní i pro dnešní generace.
