Když navštěvujeme naše blízké na hřbitově nebo na pietních místech, často k nim vzhlížíme s prosbou o pomoc nebo radu. Očekáváme, že nám z druhého břehu mohou ukázat cestu nebo přinést úlevu v těžkých chvílích. Ale co když je to celé jinak? Co když to není o tom, co my chceme získat, ale o tom, co my musíme dát?

Představte si, že každý váš krok na tom posvátném místě, každá myšlenka a každá vzpomínka, kterou s láskou posíláte, je jako jemný paprsek světla. Toto světlo není určeno jen pro nás, ale především pro ně – pro naše milované, blízké, bratry a sestry, kteří již nejsou s námi ve fyzické podobě. Místo žádostí o pomoc se musíme zaměřit na vysílání energie, která je posune dál na jejich cestě v onom druhém světě.

Naši zemřelí nejsou pryč; jsou stálou součástí našeho života. Nepotřebují však, aby nám něco dali, ale spíše čekají na naši lásku, modlitbu, vzpomínky a energii, které jim pomohou jít dál. Tím, že se s nimi dělíme pouze o své dobré myšlenky a energii, která jim pomůže najít klid a sílu na jejich další cestě.

Každá svíčka, kterou zapálíme, každý květ, který položíme, a každá modlitba, kterou jsme se naučili, je dar, který posíláme za hranice tohoto světa. To je naše skutečná síla – dávat a sdílet svou lásku, a tím přispívat k jejich klidu a míru.

Přijměme tuto myšlenku a přemýšlejme, co my můžeme dát, namísto toho, co bychom mohli získat. Tímto způsobem udržujeme živou vzpomínku na naše blízké a pevný most mezi světy, který je postaven na čisté lásce a pozitivní energii.